^{MH 497} Křesťanský život je něco víc, než si mnozí myslí. Nespočívá jen v jemnosti, trpělivosti, mírnosti a laskavosti. Tyto ušlechtilé vlastnosti jsou nezbytné. Kromě toho je však třeba ještě odvahy, síly, odhodlanosti a vytrvalosti. Cesta, kterou vyznačuje Kristus, je úzká a vyžaduje sebezapření. Vstoupit na tuto cestu a jít po ní přes obtíže a těžkosti, to vyžaduje lidi, kteří nejsou slabochy.

Síla charakteru

Je potřebí energických lidí, kteří nečekají, až se jim upraví cesta a odstraní všechny překážky. Potřebujeme lidi, kteří svým nadšením a horlivostí dokážou povzbudit umdlévající úsilí zmalomyslněných pracovníků. Svět potřebuje lidi, jejichž srdce hoří křesťanskou láskou a kteří mají silné ruce, aby mohli konat Mistrovo dílo.

Někteří z těch, kdo se snaží zachraňovat druhé, jsou slabí, mdlí, sklíčení a často bezradní. Chybí jim podnikavost. Postrádají ty kladné povahové rysy, které dávají člověku sílu něco dělat. Potřebují ducha a energii, které rozněcují nadšení. Ti, kdo chtějí dosáhnout úspěchu, musí mít odvahu a optimizmus. Měli by si vypěstovat nejen pasivní, ale i aktivní vlastnosti. Měli by reagovat jemně tam, kde tím mohou odvrátit hněv, ale musí mít i odvahu hrdiny, aby se postavili proti zlu. ^{MH 498} Musí mít v sobě lásku, která snese všechno, ale potřebují i silnou povahu, která z jejich vlivu učiní kladnou sílu.

Některým lidem chybí pevnost charakteru. Jejich plány nemají určitou podobu a jejich záměry nejsou důsledné. Ve světě se jen málo prakticky uplatní. Tuto slabost, nerozhodnost a nevýkonnost je nutno překonat. Pravá křesťanská povaha se vyznačuje nezdolností, kterou nemůže přemoci žádné protivenství. Musíme mít pevnou páteř a poctivost, kterou nelze umluvit, uplatit ani zastrašit.

Kultura myšlení

Bůh si přeje, abychom využili každou příležitost k přípravě na práci pro něho. Očekává, že do jeho díla vložíme všechny své síly a že si budeme živě uvědomovat jeho posvátnost a svou obrovskou odpovědnost.

Mnozí z těch, kdo jsou schopni odvést vynikající práci, vykonají jen málo, protože se málo snaží. Tisíce lidí žijí tak, jako by neměli žádný velký cíl, pro který stojí za to žít, jako by neměli žádný ideál, jehož chtějí dosáhnout. Jedna z příčin toho tkví v tom, že sami sebe nízko oceňují. Kristus za nás zaplatil nekonečnou cenu a chce, abychom sebe hodnotili podle ceny, kterou zaplatil.

Nespokojujte se s dosažením nízké úrovně. Nejsme tím, čím bychom mohli být nebo jakými si nás Bůh přeje mít. Bůh nám nedal mentální sílu proto, abychom ji nechávali v nečinnosti nebo abychom ji zneužívali pro pozemské a nízké cíle. Dal nám ji proto, abychom ji rozvíjeli na nejvyšší míru, abychom svůj rozum tříbili, podřizovali Bohu, zušlechťovali a používali k šíření zájmů Božího království.

Nikdo by neměl připustit, aby byl pouhým strojem, který je řízen rozumem druhého člověka. Bůh nám dal schopnost myslet a jednat. Budeme-li jednat obezřetně a budeme-li Boha prosit o moudrost, staneme se schopnými nést zodpovědnost. ^{MH 499} Vystupujte jako osobnost, kterou vám dal Bůh. Nebuďte stínem druhého člověka. Očekávejte, že Pán bude pracovat ve vás, s vámi a skrze vás.

Nikdy si nemyslete, že jste se už naučili dost a že se dál nemusíte snažit. Měřítkem člověka je ušlechtilá mysl. Vaše vzdělávání by mělo pokračovat po celý váš život. Každý den se máte učit a získané znalosti prakticky používat.

Mějte na mysli, že ať děláte cokoliv, zjevujete při tom své pohnutky a projevujete svůj charakter. ať vykonáváte jakoukoli práci, dělejte ji přesně a pilně. Překonejte sklon dávat přednost snadnému úkolu.

Tentýž duch a tytéž zásady, které člověk vnáší do své každodenní práce, se přenesou do celého jeho života. Ti, kdo požadují, aby byl pevně stanoven rozsah jejich práce a výše jejich platu, a ti, kdo se chtějí ukázat jako schopní, aniž podstoupí nesnadný výcvik, nejsou lidmi, které Bůh povolává k práci pro svou věc. Ti, kdo přemýšlejí, jak by mohli vynaložit co nejméně své tělesné, duševní a mravní síly, nejsou pracovníky, které Bůh může obdarovat velkým požehnáním. Jejich příklad je nakažlivý. Jejich hlavní pohnutkou je zájem o sebe. Ti, kdo potřebují dohled a kdo pracují jen tehdy,je-li jim každý úkol výslovně uložen, nejsou lidmi, kteří budou prohlášeni za dobré a věrné. Je zapotřebí takových pracovníků, u nichž se projevuje energie, poctivost a píle, kteří jsou ochotní vykonat všechno, co je třeba.

^{MH 500} Mnozí mají malou výkonnost, protože se vyhýbají odpovědnosti ze strachu, že by neuspěli. Tím se připravují o cenné praktické zkušenosti, které by mohli získat a které jim nemůže dát čtení, studium ani všechny ostatní způsoby vzdělávání.

Člověk by měl utvářet okolnosti, avšak neměl by dovolit, aby ony formovaly jeho. Měli bychom používat okolnosti jako nástroje, s nimiž pracujeme. Máme je ovládat, ale neměli bychom připustit, aby ony ovládaly nás.

Silní lidé jsou ti, kteří čelí protivenství, přestože jim druzí maří dílo a kříží plány. Mobilizují své síly a překážky, s nimiž se setkávají, se jim mění v požehnání. Získávají sebedůvěru. Problémy a těžkosti vyžadují, aby člověk důvěřoval Bohu. Vyžadují pevnost, z níž se vyvíjí síla.

Pohnutky služby

Kristus nesloužil polovičatě. Neměřil své dílo počtem hodin. Věnoval práci pro blaho lidstva svůj čas, srdce, schopnosti a sílu. Ve dne pracoval do úpadu a za dlouhých nocí prosil o milost a vytrvalost, aby mohl vykonat ještě větší dílo. V pláči a slzách vysílal své modlitby k nebesům. Prosil, aby byla posílena jeho lidská přirozenost, aby byl pevný a mohl čelit lstivému nepříteli ve všem jeho klamném díle, aby získal sílu a mohl splnit své poslání a povznést lidstvo. Svým spolupracovníkům říká: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ (J 13,15)

Pavel napsal: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova.“ (2 K 5,14) Ona byla živým principem Pavlova jednání, jeho hybnou silou. Jestliže někdy na cestě povinnosti na okamžik ochabla jeho horlivost, stačil jediný pohled na kříž, aby znovu soustředil svou mysl a pokračoval v cestě sebezapření. V práci pro své bratry se opíral o projev věčné lásky, která našla svůj výraz v Kristově oběti s její podmanivou tvůrčí silou.

^{MH 501} Jak vážně a dojemně znějí jeho slona: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2 K 8,9) Znáte výšku, kterou opustil, a hloubku pokoření, do níž sestoupil. Nastoupil cestu oběti a neuchýlil se z ní, dokud neobětoval svůj život. Nebylo pro něj odpočinku mezi nebeským trůnem a křížem. Jeho láska k člověku ho vedla k tomu, že ochotně snášel všechny urážky a všechno hanobení.

Pavel nás napomíná: „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ Vyzývá nás, abychom měli takové smýšlení, jaké bylo v Ježíši Kristu, který „způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži,“ (Fp 2,4-8)

Pavel velice toužil po tom, aby každý člověk viděl a uvědomil si Kristovo ponížení. Byl přesvědčen, že přivede-li lidi k tomu, 'aby se zamysleli nad úžasnou obětí, kterou přinesl Majestát nebes, že z jejich srdcí zmizí sobectví. Apoštol líčí Kristovu oběť bod za bodem, abychom mohli alespoň trochu pochopit Spasitelovo obdivuhodné sestoupení k hříšníkům. Nejprve uvádí, jaké postavení zaujímal Kristus v nebi u svého Otce. Potom ho ukazuje, jak odložil svou slávu, dobrovolně se podřídil skromným podmínkám života člověka, přijal úlohu služebníka, stal se poslušným až k smrti, a to smrti nejpotupnější, nejstrašnější a nejmučivější - smrti na kříži. Můžeme přemýšlet o tomto podivuhodném projevu Boží lásky bez vděčnosti a lásky, aniž si hluboce uvědomujeme, že nepatříme sobě? Takovému Mistru nelze sloužit s nechutí a ze sobeckých pohnutek.

^{MH 502} Petr píše: „Víte přece, že jste nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem.“ ( 1 Pt 1 ,1 8) Kdyby zlato a stříbro stačilo k tomu, aby se za ně dalo koupit spasení člověka, jak snadno by to mohl dokázat ten, který říká: „Mé je stříbro, mé je zlato.“ (Ag 2,8) Hříšník však může být vykoupen jen drahocennou krví Božího Syna. Ti, kdo nedokážou ocenit tuto obdivuhodnou oběť a odmítnou Kristovu službu, zahynou ve svém sobectví.

Soustředěnost na cíl

Kristus podřídil všechno ve svém životě velkému dílu vykoupení, které přišel na zem vykonat. Stejnou oddanost, sebezapření, obětavost a poslušnost Božího slova mají projevovat i jeho učedníci.

Každý, kdo přijme Krista za svého osobního Spasitele, zatouží po tom, aby mohl sloužit Bohu. Když promýšlí, co pro něj udělalo nebe, jeho srdce se naplní bezmeznou láskou a uctivou vděčností. Touží vyjádřit svou vděčnost tím, že své schopnosti věnuje Boží službě. Chce projevit svou lásku Kristu a těm, které Ježíš vykoupil. Je ochoten namáhavě pracovat, snášet těžkosti a přinášet oběti.

Ten, kdo opravdově pracuje pro Boha, vydá ze sebe to nejlepší, protože jen tak může oslavit svého Mistra. Bude dělat to, co je podle Božích požadavků správné. Bude se snažit zdokonalovat všechny své schopnosti. Bude plnit všechny povinnosti, . jako by pracoval pro Boha. Jeho jediným přáním bude, aby se Kristu dostalo cti a dokonalé služby.

Byl namalován obraz, na němž je býček, který stojí mezi pluhem a oltářem. Pod ním je nápis: „Připraven k obojímu.“ To znamená, že býček byl připraven vyorat brázdu nebo se dát obětovat na obětním oltáři. To je postoj pravého Božího dítěte, které nemyslí na sebe a je ochotné jít tam, kam volá povinnost, a obětovat se pro Vykupitelovu věc.